Na chvíli spočiňte v poutním kostele sv. Jana, barokním skvostu K.I. Diezenhofera, na místě jeho rodného domu…
Fenomén sv. Jana Nepomuckého se stal nedílnou součástí historie české země, překročil však i její hranice a spojil tisíce lidských životů.
Množství soch, kostelů a kapliček sv. Jana po celém světě, především v Bavorsku a zemích Latinské Ameriky, svědčí o velkém světcovu věhlasu
Sv. Jan Nepomucký se narodil v Pomuku (dnešním Nepomuku) kolem r. 1340 v rodině rychtáře Velflína. Na místě, kde podle pozdější tradice stával jeho rodný domek, byl podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera vystavěn barokní chrám sv. Jana.
Prvního vzdělání se Janovi dostalo v nedalekém cisterciáckém klášteře (jiné prameny uvádějí školu zřízenou roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba). V písemných pramenech se jeho jméno objevuje v r. 1369, kdy působil jako veřejný notář pražského arcibiskupa. V r. 1380 se dal zapsat na právnickou fakultu Pražské Univerzity a stal se oltářníkem u sv. Víta v Praze. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo v italské Padově. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem u sv. Jiljí a farářem v kostele sv. Havla. V roce 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval svým generálním vikářem (tj. správcem, výkonným pracovníkem diecéze, který jej zároveň v nepřítomnosti zastupuje) . V tomto vysokém postavení se dostal do vleklých sporů s králem Václavem IV., které vyústily v jeho zatčení a umučení.
Autor článku: Muzeum Nepomuk
